There's good days and bad days

Nemám nic fialovýho. Všechno jsem posrala. Ale o tom nechci mluvit. Nechci mluvit o tom, jak jsem blbá a zkurvená. Začínám se více a více utvrzovat v přesvědčení, že to, že Alex sedí na posteli a tváří se, jakoby si to rád s někým okamžitě rozdal, je prachsprostý obchodnický tah. Dala jsem si předsevzetí, že budu věrná Hodgsonovi. V pondělí mám zpívat Yesterday. Jenže spolužačka se po první sloce rozesměje a mě to už nebaví. Proč vmetám špínu do obličeje jediný osobě, která mě má vážně ráda. Třeba už ty omluvy ani nevnímá. Je mi ze sebe tak hnusně. Začnu znova a budu lepší, kolikrát jsem ti to už říkala. Tisíckrát. Žít, existovat s tím pocitem, že je naštvaná a má na to právo, je otřesný. Nedokážu dělat vůbec nic. Proboha proč jsem tak zkurveně zkurvená. TOHLE je zoufalství. Panebože, Ev, promiň. Pokolikrátý už. Nevim, proč to dělám. Kdybych věděla, že zvládnu dodržet všechno, co si nařídím, byla bych ta nejlepší. Zkusim to, znovu a znovu a už je to fakt směšný, jsem jako feťák, kterej chce začít abstinovat a stejně ví, ví to hrozně moc, že to nedokáže.

Joa ještě něco. Zdržela jsem se chvilinku ve městě a potom jsem jela domů dalším autobusem, blabla. To není důležitý. Celá zadýchaná (sněhový sprint) jsem se usadila, rozkoukám se a - Kobylka! Bubeník. Achjo. On tam seděl, on tam byl! Vytáhla jsem anglicko - českýho Oscara Wildea a začala si číst, s občasnými přestávkami, kdy jsem zvedla hlavu a zamyšleně se dívala kamsi do dáli. (Rozuměj na Kobylku.) Potom přistoupila moje umělá spolužačka a pozdravila ho. Nálada poklesla. Má holku. Vim to, líbal se s ní přede mnou přece! Vtipný. Přicházíme k tomu nejdůležitějšímu. Vzala jsem svou megatašku s Bítls. A..

Asi jsem mu s ní přetáhla prsty a možná mu zlomila malíček. Jak jinak si mám potom vysvětlit, že když jsem vystoupila a podívala se po něm, on se na mě díval taky? Achbože! Co jsem to jenom provedla.

Strašně dlouhej článek.

Doufám, že Kobylku nikdy nenapadne vygůglovat se. Jeho nohy nohy nohy! Má vášeň trvá už přes rok. xD